Mexiko City patří mezi města s největším počtem divadel na kilometr čtvereční (a prý to není na úkor kvality). Jelikož doma ráda chodím do divadla a už mi to chybělo, rozhodla jsem se, že zkusím jít na hru ve španělštíně. Na doporučení několika kamarádů jsme s Juanem koupili lístky na La Dama de Negro. Tušila jsem, že to nebude úplně tradiční hra, ale chtěla jsem se nechat překvapit... a to se povedlo!
Ještě nikdy jsem neviděla hru na způsob hororového filmu. Hned na začátku nám bylo důrazně řečeno, ať laskavě vypneme mobilní telefony, protože zásadním nástrojem hry je naprostá tma. A pak nám pan uvaděč popřál, ať se hodně bojíme a ať hodně křičíme :-) Myslela jsem, že si dělá legraci, a hra skutečně začala žertovným tónem... jenže postupem času přituhovalo, a málem jsem vyskočila z kůže když se zničehonic na jevišti zjevila dámská postava zahalená v černém hábitu, chvíli tam stála a pak zas nepozorovaně zmizela. Kromě dámy v černém (která za celou hru nepromluvila a skoro jí nebylo vidět do obličeje) ve hře účinkovali ještě dva muži, a děj se točil kolem motivu "hra ve hře- vzpomínka- realita". Na konci napětí vygradovalo natolik, že lidé zavírali oči, ženské ječely a muži se po pořádném leknutí smáli úlevou :-)Žánr hře vůbec neubíral na kvalitě- herci byli výborní, perfektně jsem jim rozumněla, dialogy byly chytře napsané a bavily publikum, herci se pohybovali i mezi obecenstvem, děj měl spád, podbarvovaly ho úžasně propracované světelné a zvukové efekty (hlavně hrátky se světlem dodávaly potřebnou ponurou atmosféru), takže kýžený efekt na divácích byl opravdu docílen... a publikum odcházelo spokojené :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat