Mexický svátek mrtvých, "día de los muertos", je jednou z nejdůležitějších, nejbarevnějších a nejživelnějších tradic v roce.  |
| Ofrenda |
Mexičané od nepaměti věří, že po smrti člověka jeho duše dál žije v místě jménem Mictlán, bohy stvořeném místě pro pobyt duší, co opustili pozemský svět. Toto místo není chmurné a šedivé jak podsvětí u jiné víry, kdepak. Je příjemné a klidné a duše zde čekají na den, kdy se vrátí na zem navštívit pozůstalé. Tento den nastává jednou ročně, 1.11. Ačkoliv se blízcí nevidí, navzájem cítí svou přítomnost.
Den mrtvých není dnem pláče a bolesti. Naopak, všude je plno veselí, jídla, květin a hudby, protože dochází k setkání se zesnulými blízkými osobami. Každá rodina udělá tzv. "ofrendu", kdy připraví na jedno místo spoustu jídla (které měl nebožtík nejradši), květin (zejména žlutých květin které zesnulého mají přivézt z Mictlánu k ofrendě), svíček, sladkostí. Cílem je přivítat, pohostit zesnulého a udělat mu radost, aby spokojeně mohl zas odejít do Mictlánu. Ofrendy najdete úplně všude- v domech, v palácích, na náměstích, ve školách... Dělají se i ofrendy celým skupinám, např. Každý region v Mexiku má své vlastní tradice ke dni mrtvých a symboly v ofrendách, všechny však mají stejný cíl: prožít jeden den v příjemném soužití se zesnulými.
V pátek mě kamarádi mezi hodinami vzali na Zócalo- ten večer tam mělo proběhnout otevření obří ofrendy, ale dopoledne již většina věcí byla připravená. Uprostřed hlavního náměstí se tyčil monumentální "árbol florido de la muerte", kvetoucí strom smrti. Z jedné strany živý, z druhé mrtvý, propletený různými mexickými symboly (hl. prehispánskými, např. skrz něj prolézal opeřený had Quetzalcoátl). Vedle stromu bylo postavené pódium se spoustou barevných obličejů, připravené na večerní a výkendové taneční a hudební performance. Pod katedrálou byly na velké ploše květinami vysypané obrazce. Všude okolo byla spousta stánků s ofrendami, od ofrend ministerstva dopravy (vagón metra plný kostlivců), přes ofrendy pro ženy, známé osobnosti, umělce, bojovníky lucha libre, a tak dále, až po ofrendy různých provincií (Michoacán, Oaxaca...). Hlavními postavami ofrend byli všelijak oblečení kostlivci zhotovení z různých materiálů.
V pondělí jsme se s Juanem jsme se vydali na velký hřbitov v Xochimilcu, což byl také netradiční zážitek. Před hřbitovem byl velký trh s jídlem, horkým pitím (přeci jen už je zima) a hlavně květinami. Samotný hřbitov byl doslova narvaný lidmi, ale ani známka po nějakém truchlení. Rozléhala se zde hudba Mariachis, které lidi pozvali, aby zahráli na hrobu jejich rodin. Uličkami se prohánělo spousta děcek převlečených do morbidních kostýmů, známka toho že se k mexické tradici día de los muertos připojuje i tradice Halloweenu z USA. Všichni se hlasitě bavili, jedli, pili, dováděli. Připadalo mi, jako by si všechny rodiny vyšly na příjemnou večerní procházku ale místo parku zvolili hřbitov :-) Po návštěvě hřbitova jsme se byli podívat v centru Xochimilca, kde bylo také pořádně živo a měli připravený pestrý program, z něhož nás zaujaly tradiční tance.
Na ulicích a v obchodech se sladkostmi se prodávaly kvanta barevně zdobených lebek z cukru nebo čokolády. V úterý jsem se byla podívat na "Feria de chocolate y pan de muerto" v Coyoacánu. V zahradě Fridy Kahlo byly přes víkend + dva další dny spousty stánků s různými regionálními pitivy a jedivy. Koupila jsem si obří pan de muerto plněný krémem ze sýru a k tomu jakýsi mok "champurrada" uklohněný z čokolády, těsta, vody a skořice. U stánku se sladkostmi jsem si na doporučení koupila "cocada", sladkost z kokosových stroužků, a "dulce de calabaza", sladkost z dýně- oboje typické pro období día de los muertos. Protože všude kolem chodili lidé s tradičními hliněnými hrnky, zjistila jsem, že v jednom ze stánků do nich servírují atole (hustý mok z čokolády, těsta a přísad podle libosti) a člověk si pak buclák může nechat. Toužila jsem po malém i velkém hrnku, a tak jsem se přecpala atolem k prasknutí... ale trofeje jsou doma :)
Žádné komentáře:
Okomentovat