Na kazde lodi je kluk lodivod, ktery dlouhym bidlem odpichava ode dna (neco jako gondolier). Uprostred lodi je dlouhy stul a spousta zidlicek, takze se tam da usporadat skvela hostina. Alkoholu jsme meli dostatek, a tak jsme zacali slavit narozeniny finky Titty (ktera nam privezla finskou lekoricovou dobrotu salmiaki). Odpoledne bylo vesele, zpivali jsme, soulodili s dalsimi dvema lodemi, kolem nas projizdely ruzne jine lodky a nabizeli nam vse mozne, a tak jsme se zasobovali napr. litrovymi sklenicemi manga a jinych ovoci, chipsami, kukuricemi... vplouvali jsme do vselijakych romantickych odbocek se spoustou vrb, v jedne zatacce jsme potkali policejni trajineru (panove byli vysmati, ze by bumbali?). Jediny problem nastal pri potrebe na malou, museli jsme vyhopsat nekomu na zahradu a tam vykonat potrebu :) ale samozrejme byly po ceste i regulerni zachody.
Xochimilco je normalni ctvrt jako kazda jina, je tam spousta potulujicich se psu a kocek, lidi opestovavaji a hnoji policka, plavi se kanalem jakoby to byla chuze po ulici. Jedna holcicka se smele plavila na kusu polistyrenu, v jedne ruce zmrzlinu, v druhe bidlo :) Driv bylo cele mesto takto postavene na ostrovech (za dob Azteku).
Po ctyrech hodinach plaveni a slaveni se uz zacalo stmivat, a tak jsme zaplatili asi 60 kc za osobu a doplavili se zpatky do pristavu. Odtud jsme vyrazili do slavne salsateky Mama Rumba, kde jsme narazili na problemy hned u vstupu. Nechteli dovnitr pustit kamarady v kratasech! V klubech a tancirnach se tu musi dodrzovat prisna pravidla odivani, dostatecne neupravenou osobu dovnitr zkratka nepusti. Dokonce obcas dochazi k diskriminaci- kdyz ma nekdo zahranicni, svetly ci blondaty vzhled, pusti ho dovnitr prioritne...
Nakonec jsme se dovnitr dostali a pustili se do viru salsy. Hrala ziva hudba a zrovna probihala hodina (byva 2x tydne), tak jsme se pripojili a naucili se par kroku. Pak uz nasledovalo volne salsovani... ve chvilich odpocinku jsem pozorovala tancici pary a nemohla se na ne vykoukat... nadhera... maji to proste v krvi!
V nedeli jsme vyrazili do muzea v domku, kde driv bydlely kontroverzni osobnosti Frida Kahlo a Diego Rivera. Prosli jsme modry dum plny obrazu a roztodivnych sbirek, i jeho velkou zahradu. Jelikoz se dum nachazi v Coyoacanu, neminuly nas ani bajecne tortily se syrem.... quesadillas... mmmmm, tady na trhu je maji nejlepsi :)
Po prijemnem dopoledni a obede v Coyoacanu jsme se s Hectorem vydali do druheho nejvetsiho stadionu na svete, Estadio Azteca, s kapacitou pro cca 120 000 lidi. Na utkani me pozvali mi mexicti spoluzaci, kdyz jsem vyjadrila touhu se do stadionu nekdy podivat.
Ackoliv me fotbal vubec nebere, tady jsem byla uplne nadsena. Stadion byl plny ze ctvrtiny, takze tam bylo "jen" cca 30 000 lidi... v polocase z nejvyssich mist doprostred stadionu sletl orel, symbol stadionu. Estadio Azteca je totiz domovskym stadionem fotbaloveho tymu America, ktery ma za maskota prave orla. America ten den hrala, a tak byl stadion cely ve zlutomodrem a jen hrstka lidi fandila druhemu, cervenocernemu tymu. Jak se mi spoluzaci smali, kdyz me v chaosu pred stadionem spatrili- nic netusic jsem omylem prisla na zapas v cervenocernem obleceni! Byt to zapas zvany ´clasico´, mezi dvema fotbalovymi giganty, pry bych asi prisla k uhone... ale tohle nastesti nebyl, a tak jsme se tomu zasmali, vysplhali do stadionu, dali si tuplaka a zirali do hlubin pod nami na behajici postavicky.
Žádné komentáře:
Okomentovat