Pěkně od začátku

Jelikož jsem v Mexiku již týden, je nejvyšší čas na řádný příspěvek do blogu :)

Takže pěkně popořádku:

28. 7. Odlet z Ruzyně: když jsem si chtěla přikoupit zavazadlo, paní na přepážce Air France na mě po naťukání elektr. letenky do systému jen vykulila oči... že prý ten druhý kufr jde poslat jen do New Yorku, a dále ne, protože do Mexico City (Ciudad de Mexico) pokračuji s leteckou společností Mexicana. Tenhle kousek bych si opět musela připlatit a to 30 dolarama za 1 kg zavazadla, které mělo celkově 20 kg! Uf... naštěstí se to pak paní podařilo odbavit až do CdM a my jsme s Barčou spokojeně nalezly do letadla... a spokojeně z něj vystoupily v Paříži, pak v New Yorku (kde jsme museli vyzvednout zavazadla a jít znovu na check-in) a nakonec až v CdM. To jsme ještě netušily, že nám nedorazilo ani jedno zavazadlo, ztratili je v NY :) Bez větších problémů nám je však dovezli další den.

---------->

29.7. Milý pan velvyslanec, přespání na residenci, snídaně pro bohy a odpoledne přesun k Barči kamarádovi Juanovi, kde nás čekalo nádherné uvítání :)

Ráno na residenci, vzorná reprezentace ISC v cizí zemi :)) :P

Welcome to Mexico! At Juan's home.

Vlajka na stropě nad naší manželskou postelí.

30. 7. - 3. 8. Bydlíme u Juana, celá rodina je hrozně fajn, jsou na nás moc milí :) Překonáváme JETLAG- není nám dobře, že by časový posun + posun v nadmořské výšce o cca 2 kilometry výš?

Je tu přes den příjemná teplota mezi 20 a 25 stupni. Každý den je bouřka nebo alespoň sprchne, v červenci a srpnu je totiž deštivá sezóna.

Apokalyptický pohled z Juanova domku na bouřku nad Mexico City

Hledáme byty, obvoláváme, obcházíme, rozhodujeme se a nakonec vítězí byt přibližně 10 minut od Tecu.

Juan se o nás moc hezky stará, i jeho rodiče i bratři jsou skvělí! První den jsme hned vyrazili do města, pak jsme byli i na narozeninové oslavě José Pabla v Celtics irish pubu. Objednáváme první TEQUILY (mimochodem, tequila má silnějšího bratříčka z jiné odrůdy agáve, který se nazývá mezcal).

TACOS. První seznámení s Mexickou kuchyní... a nová vášnivá láska. Asi tu přiberu 100 kg, ale stojí to za to! Náplň do tortil sama o sobě většinou nepálí, pálivé jsou salsy, kterých bývá na stole v mističkách hned několik.

Na pálivé jídlo jsem sice relativně zvyklá, ale v jedné Taqueria mě dostali. Už vím, že když sám Mexický číšník mě varuje, že je to pálivé, tak nastane pomalá smrt začínající škytavkou a slzami. Při čtvrtém tacu jsem si zvykla, nejspíš na úkor odumřelých buněk :)

Takhle se konzumují TACOS... hmmmm! Vlevo "Jamaica", všudypřítomná limča z jakési květiny.

"Michelada" = pivo s limetkovou šťávou a solí na okraji sklenice

"Pico de gallo" a dvě ukázky z nepřeberného množství pálivých sals

2.8. Začíná Orientation Week (orientační týden pro zahraniční studenty). Je tak zvláštní, být na té druhé straně OW a být "zahraňačkou" :) Kampus Ciudad de México je obrovský, s velkou zahradou plnou krásných stromů, se stánkama a jídelnama, laboratořema, posilovnou, bankou, papírnictvím, velkým sportovním areálem, knihovnou, taxíkama, sekuriťákama, velkým parkovištěm atd. atd. atd. Areál je ohraničený zdmi a dovnitř se bez identifikační karty školy nedá dostat, takže je v něm velmi bezpečno.

ID card - bez ní nás nevpustí na campus

3.8. Stěhování do našeho nového bydliště na 4 měsíce! Cena pokoje 2850 pesos.

4.8. Ráno jsme absolvovali zapisování do předmětů (samozřejmě nebylo bez problémů). Večer pro nás zahraniční studenty byla připravena slavnostní večeře na kampusu, posléze jsme se přesunuli opět do Celtics pubu a následoval nepovedený přesun do klubu Rhodesia.

5.8. Exkurze po historickém centru Ciudad de México. Město je postaveno na místě starého Aztéckého města Tenochtitlánu. Jelikož oblast CdM dřív bývalo jezero (Aztékové stavěli město na ostrovech), půda je silně nestabilní a budovy se pomalu ale jistě potápějí. Špatné podloží je také důvodem, proč je pro CdM zemětřesení horší než pro jiná města. Každých 20, 30 let tu nastává velké zemětřesení, poslední bylo v roce 1985 a ačkoliv bylo epicentrum u Acapulca u pobřeží, CdM byla ovlivněna mnohem více právě kvůli měkké půdě.

Poprvé jsme se projeli tramvají "Tren ligero" a metrem, u obou stojí jedna jízda 3 pesos, cca 5 kč. Bývají silně zaplněné, je dobré si nosit batoh/kabelku na břiše. Metro je vedle názvů značené i hezkými obrázkami, kvůli lidem co neumí číst.

Na zastávce Zócalo jsme se podívali na katedrálu, kterou španělští konkvistadoři postavili přímo na Aztéckém chrámu, aby dokázali, že mají navrch. Když připlul Hernán Cortéz, Aztékové ho považovali za boha a proto bylo pro hrstku španělů celkem jednoduché dobýt na tu dobu obrovské město.

Byli jsme se podívat i ve vládním paláci, kde byly na stěnách nádherně barevné obrovské kresby z historie Mexika.

ITESM Ciudad de Mexico exchange students fall 2010

Obrázek reprezentující historii Mexika- odsdola

Na náměstí bylo plno prodavačů, kteří se překřikovali ve snaze prodat své zboží, všechno nádherně barevné... různé kraviny, bonbony, baterie, pravítka, pásky, čelenky, CD, flétny, naušnice, oblečení, boty atp. Další tancovali v parádních aztéckých oblečcích, a jedna paní dokonce vyháněla z těla ďábly. Hláška, která nám po tomto dni utkvěla v hlavě, bylo "cinco pesoooos", v překladu pět pesos (asi 8 kč). Ozývala ze všech stran- za tu cenu zřejmě na tržišti a v metru lze koupit úplně cokoliv :-)

Poobědvali jsme v restauraci v sedmém patře hotelu přímo nad náměstím, takže jsme měli krásný výhled na katedrálu. Vpravo báječná Sopa Azteca, polévka s rajčaty, chilli, sýrem, avokádem, tortilami.