Vulkán Ajusco byl jen předehra :-) Následující týden jsme se totiž s Dášou, Luckou a Juanem rozhodli zdolat Vulkán Malinche, pátou největší horu v Mexiku s téměř 4 a půl tisíci metry nad mořem.
V pátek jsme vyrazili z D.F., chvíli si potrpěli v zácpě, minuli Pueblu, pobloudili si vesnicemi a lesem a kolem 9. večer se dostali do Campamento Recreacional IMSS Malintzin. Nádherný areál se nachází přímo na úpatí hory, takže jsme se ráno nikam nemuseli přesouvat. Ubytovali jsme se v chatce pro 6 osob s krbem, který jsme hned rozžhavili, a šli brzo spát...
Asi v 7.30 jsme vstali, připravili si pořádnou svačinu a začali stoupat. Nejprve jsme sledovali pěšinu pozvolně stoupající lesem, která časem začla být hodně příkrá. Cestou jsme minuli pár stanů, někteří lidé si výlet rozkouskovali do dvou dnů.
Na hranici lesa začala nepříjemná pískosuť, po straně se objevila hluboká brázda, a zjevil se nám konečně cíl naší cesty (foto vlevo). Viděli jsme spoustu lidí, kteří se jak mravenečci snaží překonat nejstrmější část. Ta byla opravdu náročná, protože tam není pevná půda pod nohama a člověk se hluboko boří do sutin. Odměnou nám však bylo na jedné straně vynoření nejvyšší hory Mexika, Pico de Orizaba (foto vpravo), a na druhé straně slavného Popocatepetlu a Ixtaccihuatl.
Po pěti hodinách náročného šplhání jsme konečně vítězoslavně stanuli na vrcholu, a byl to báječný pocit! Potkali jsme se tam se skupinou složenou z kanaďanů, němce, amíků, všichni jsme si navzájem gratulovali. Jediný mexičan v tu chvíli hájící mexickou horu byl Juan :) Jeden člen skupiny se táhl nahoru se spoustou ovoce typu papája a mango, takže jsme si všichni pochutnali. Po chvíli se mi začalo dělat špatně, bolelo mě trochu břicho a dostavila se i migréna- poprvé v životě jsem si vyzkoušela, jaká je "horská nemoc", byť jen lehká verze. Přeci jen jsme z Mexico city celkem aklimatizovaní...Vrcholovke fotky a) red team, b) Juan, nad nim Popo a Izta):
Izta a Popo a) dle meho fotoaparatu b) dle legendy (z opacne strany)
Po hodině a půl kochání jsme se zas vydali dolu, sice jsme mnohem více odpočívali, ale u chatek jsme byli asi za tři hodiny. Došli jsme si na véču, otevřeli dvě lahve vína a spokojeně padli mrtví do postelí.
__________________________________________________
PUEBLA, CHOLULA
Po řádném odpočinku jsme se ráno vyklubali z postelí, sbalili saky paky a vyrazili do Puebly. Chodili jsme chvíli městem a dospěli k názoru, že je stoprocentně zajímavější než Cuernavaca, ale vzhledem k vedru a únavě ze soboty jsme prohlídku města dost zkrátili. Nedaleko trhu jsme se stavili poobědvat "chiles en nogada", moje nejoblíběnejší mexické jídlo, typické pro Pueblu (papriky "chiles poblanos" plněné směsí masa, rozinek, banánů, broskví, mandlí, bůhvíčehovšeho, přelité oříškovou omáčkou, posypané grenadinou)= opravdu stojí za zkoušku!
Po obědě jsme ještě vyrazili prozkoumat Cholulu, vesnici nedaleko Puebly, kde se nachází pyramida s největší základnou na světě, ačkoliv je již rozbořená (má dokonce větší základnu než pyramidy v Egyptě!). Tunely pod pyramidou však byly bohužel zavřené, a tak jsme aspoň vyšplhali na vrcholek kopco-pyramidy, kde si konkvistadoři zřídili kostel. Typické, pokořit prehispánskou civilizaci tím, že si na jejím svatostánku postaví ten svůj. Kolem kostela bylo spoustu stánků kde prodávali sombréra, čokoládu, atd., ale zejména chapulines... a tak jsem podruhé od výletu do Oaxaky ochutnala tuto specialitku, řádně okořeněné a pikantní kobylky. Dokonce mi indiánka prodavačka podala na ochutnání asi 7micentimetrového macka, ale poté co jsem mu ukousla hlavu a viděla co má vevnitř, jsem si radši pořídila pytlík těch menších potvor u kterých člověk tak jednoznačně nerozezná orgány :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat