Rally de la Indepencia- Guanajuato

...aneb moje prvni rally v pozici kopilotky :)



Juan mě pozval, abych mu dělala kopilotku na závodě veteránů Rally de la Independencia v provincii Guanajuato. Rally se bohužel sešla s víkendem těsně před prvními parciály, ale zkoušky nezkoušky, samozřejmě jsem jela... A bylo to dobré rozhodnutí :)

Již ve čtvrtek večer jsme jeli s Juanem k jeho tátovi do práce vyzvednout naší káru. Byl to nádherný modrobílý jinoch jménem Aguacaton (v překladu něco jako avokádník), narozen roku 1937, s velmi pohodlnými sedadly, spoustou místa, legrační starou řadící pákou a různými ukazateli a ručičkoměry na palubní desce :) V garáži jsem si ještě polozila po dalším veteránovi, nádherném starém jaguárovi, a cítila jsem se v něm jak královna Mexika...



Druhý den ráno jsme se vydali na dlouhou cestu do Guanajuata. Já a Juan jsme jeli v Aguacatonovi, Juanův táta a bratr jeli v "El Grillo", v překladu cvrček, krásné autíčko z roku 1931. V Mexico city jsme si museli dávat pozor, poněvadž tu platí jakýsi zákon, že určité dny nesmí do ulic vyjíždět stará auta (myslím, že starší než 10 let)... a platí to zrovna v pátek. Zrakům hlídek jsme však unikli a tak jsme mohli strávit cca 8 hodin cestou do města Dolores Hidalgo. Míjeli jsme nádherná města jako například San Miguel Allende, se spoustou nízkých a barevných domečků. Samotné Dolores Hidalgo je nazýváno "cuna de la independencia", kolébkou nezávislosti, poněvadž právě v tomto městě započal otec Miguel Hidalgo boj za nezávislost.

"El Grillo", cvrcek, pred mestem San Miguel de Allende



Dolores Hidalgo je malebné město s hezkým náměstím, kterému vévodí onen slavný kostel. Zrovna ten víkend bylo na náměstí velmi živo- v pátek se konala volba královny města, doprovázená pestrým programem, např. vystoupení několika skupin Mariachi na velkém pódiu. Večer jsem se sice snažila chvíli učit na zkoušky, ale jelikož byl náš hotýlek velmi blízko náměstí, hudba mě vylákala ven a stálo to za to- na náměstí proudil život, ve stáncích se prodávaly dobroty, lidi postávali či posedávali na náměstí, kostel byl krásně nasvícen a mariachi hráli nádherné tradiční písně.

Flakajici se Mariachi na namesti ve meste Dolores Hidalgo

Kostel, kde otec Miguel Hidalgo zapocal boj za nezavislost



V sobotu večer se nám poštěstilo vidět zajímavou světelnou show v rámci oslav dvousetletého výročí existence Mexika- přímo na kostel se silnými reflektory promítaly různé světelné efekty, takže například to vypadalo, že se kostel roztéká, a v další chvíli se na kostele objevily tváře revolucionářů, různé barevné mozaiky, atp. Celé to bylo doprovázeno tématickou hudbou a lidé shromáždění na náměstí jen tajili dech. Zakončením byl "el grito" neboli výkřik, který pronesl Hidalgo, aby lidi namotivoval k bojům za nezávislost... končící slavným "viva México, viva México, VIVA México!".

To by nebyl správný výlet, kdyby v něm chyběly chuťové zážitky... a tak jsem hned v pátek ochutnala tequilu se sangritou (tomatový džus, dokonce mi to velmi chutnalo!), a báječnou a obrovskou zdejší typickou zmrzlinu ze stánků na náměstí. V sobotu jsme po světelné šou zamířili na báječnou večeři, kde se podávala typická mexická jídla, a tak jsem měla šanci ochutnat sezónní jídlo "chiles en nogada"- velké papriky "chile poblano" plněné masovou směsí s rozinkami, broskvemi a vším možným, polité jemnou smetanovou omáčkou z rozemletých oříšků... zkrátka nejlepší mexické jídlo, co jsem doposud jedla :)

Po pátečním obědu se nám poštěstilo na náměstí vidět pochod v rámci oslav Bicentenaria



V sobotu ráno se všichni veteráni (76 kusů) sešly na jednom místě, ve vzduchu panovalo nadšení, dobrá nálada a očekávání brzkého odstartování rally. Auta byla rozřazena do kategorií podle stáří (20.,30.,40.,50.,60.,70. léta) a vyrážela popořadě od nejstarších v intervalech 30ti vteřin. Se stopkami na krku, navigačním sešitem a propiskou v ruce, jsem navigovala pilota Juana provincií Guanajuato.. soustředili jsme se jak blázni, abychom neminuli jediný patník, jedinou odbočku, abychom přesně dodržovali rychlosti dané v knížce, a proto jsme se na referenčních bodech mýlili vždy jen o pár sekund :) Projížděli jsme krásnou krajinou a malebnými městy, střídaly se různé etapy (tranzitní a časové), na některých zastávkách jsme odevzdávali kontrolní papíry s našimi časy, a kolem třetí hodiny odpoledne jsme dorazili zpět do Dolores Hidalgo. Dali jsme si oběd a procházku po městě.

Aguacaton



V něděli byla druhá část rally, tentokrát jsme si však vzali věci sebou, protože už jsme se neměli vrátit do Dolores Hidalgo. Konec rally byl ve městě Guanajuato. Přejížděli jsme náročným terénem, kde měla v kopcích starší auta co dělat... tu a tam to některému nejelo či se rozpadlo. Aguacaton však statečně pokořil celou trasu a dorazil až do Guanajuata, kde všichni veteráni zaparkovali na náměstíčku přímo před slavnou opevněnou budovou "Alhondiga", která hrála významnou roli v době boje za nezávislost. Provedli nás Alhondigou a poté nastalo na náměstí vyhlášení vítězů. Začali deseti nejlepšími umístěními z celého rally... Juanův tatínek a brácha skončili osmí a my dokonce čtvrtí ze všech 76 aut! Vyhráli jsme svou kategorii, dostali památní desky na zeď.. a měli ohromnou radost :)

Pilot, kopilotka, auticko z roku 1937 jmenem Aguacaton a nase trofej za prvni misto!

Guanajuato je nádherné město, ale bohužel jsme ho nestihli lépe poznat, museli jsme se vydat na dlouhou 8hodinovou cestu domů...

 

Hermosa ciudad Guanajuato