To be continued

Něco končí, něco jiného zas začíná...

Skončil semestr na Tecu a já se smíšenými pocity za pár hodin odlétám do Kolumbie, a tak se prozatím loučím s Mexikem i s mexickým blogem.

V lednu otevřu druhou mexickou kapitolu, tu dobrodružnější :-) Cesty povedou přes Chiapas, Yucatán, Sierra Potosina a možná i na tu spící Ixtazzihuatl.

Hasta pronto, amigos! Viva México!

Exkurze do mexické nemocnice s happy-endem

Včera se nám nechtěně naskytla možnost se podívat do mexické nemocnice a ověřit, jak dobře funguje naše pojištění...

Kolem desáté večer totiž naší českou spolubydlící a kamarádku začaly trápit obrovské křeče v břiše. Dlouho jsme neotáleli, zavolali mexičanovi Marcovi bydlícímu poblíž a vyrazili do nemocnice. Nechtěli jsme riskovat a navíc máme kvalitní pojištění AIG, takže jsme se rovnou vydali do kvalitní soukromé nemocnice... Při příjezdu jsme byli překvapení- čekali jsme bůhvíjakou rozvojovkovou nemocnici, ale tady bylo čisto, útulno a celá nemocnice byla jak obří hotel se vstřícným personálem. Jenže pak jsme zjistili, kolik celá ta sranda stojí, a prokázala se naše nepřipravenost.

Nejprve nám všem došel kredit na mobilech, což značně komplikovalo situaci. Hned po prvním vyšetření kamarádky jsme šli zúčtovat vstupní poplatek- chtěli po nás zálohu na vyšetření 5.000 pesos (7.500 korun) a samozřejmě jsme nikdo u sebe tolik peněz neměl, natož funkční kartu. Pak z nich vylezlo, že jestli kamarádku budou hospitalizovat, potřebujou zálohu 20.000 (30.000 korun)! Pojišťovna v noci bohužel transfery peněz neprovádí, a tak když se ukázalo, že kamarádka si tam den dva opravdu pobude (naštěstí nebyla potřeba operace a dnes už je jí docela dobře), volali jsme Juanovi a ten přijel s kartou a pěnězmi. Nakonec jsme tam my čtyři (já, Bára, Juan a Marco) pobíhali, vyřizovali a čekali cca do čtyř do rána.

Vše dobře dopadlo, kamarádka je v pořádku a vyvázne z této příhody jen s dietou. Zajímalo by mě, co by se dělo, kdyby se někomu stalo to samé a neměl tu kamarády, ať už české nebo mexické...

Doprava (doleva?)

1) Taxi

     Jízda taxíkem je v D.F. celkem levná, ale vždy sázka do loterie. Nikdy nevíte, jakého taxíka s jakou taxou chytnete, a nikdy nevíte, na jakého narazíte řidiče. Je dobré si nejprve všimnou, zda má řidič vylepenou identifikační kartu na okně a zda má funkční taxametr. Někteří řidiči jsou strašně milí a rádi si pokonverzujou, jiní celou cestu mlčí a další si na plné pecky pouští příšernou mexickou hudbu "banda" (ti hodní ji ztlumí, když telefonujete).

     Na začátku nás na bezpečnostní přednášce na Tecu strašili a varovali, že si vždy máme telefonicky zavolat "taxi seguro" a nechytat ty na ulici. Nejprve jsme se toho držely, ale jednak člověk musí čekat než se taxík ze "sitio" uvolní a přijede, a navíc ho to vyjde dráž než taxi chycený na ulici... a tak když jsme ve spěchu, nasednem do prvního taxíku, který se namane.

     Na těch historkách o nebezpečnosti pouličních taxíků však něco je. Slyšela jsem např. od kamarádky, že když vysedali z taxíku, řidič jim najednou řekl, že musí zaplatit dvakrát tolik, a když holky něco namítly, výhružně řekl "vy jste mi asi nerozuměly"... a tak raději zaplatily. Mně se stala jediná nepříjemná příhoda, a to když jsme si s Dášou chytali taxík k Tecu. Občas totiž, když neseme hodně věcí nebo třeba notebook či foťák, tak raději popojedeme ten kousíček k Tecu taxíkem (kamarádovi se stalo, že ho za bílého dne dvě ulice od nás přepadli tři chlapíci s noži). Tak jsme si chytly taxíka a povídáme, ať zahne doleva, že jedem jen k Tecu... jenže on nic. Na další odbočce jsme mu to zopakovaly, stále neodpovídal a stále jel dál... tak už se ho Dáša nervózně ptala, proč nezahybá, a on pořád nic. Na červeném semaforu už jsme byly silně vysterašené a připravené vystřelit z taxíku ven, ale naštěstí konečně zahnul... a dovezl nás do Tecu. Ale měly jsme nahnáno.

2) Peseros

     Jízda tímto zeleno-šedivým auto/mikrobusem stojí 3-4.5 pesos (asi 5-7 kč) podle vzdálenosti destinace.

Podle wikipedie bylo v pouhém Mexico City v roce 2007 suma sumárum 28.000 peseros, které pojaly 60% z celkového počtu pasažérů MHD!!! A to počítaje metro, metrobús, tren ligero, trolejbusy, linkové autobusy a taxíky.

     Wikipedie vám vysvětlí, že "Due to the lack of organization of the pesero network, there is no comprehensive index of routes available to the general public". Zkrátka díky naprostému chaosu v (ne)systému peseros, neexistují žádné mapy jejich tras, ani jízdní řády. Musíte se orientovat podle cedulí za předním sklem pesera, na kterých jsou napsané hlavní orientační body trasy.

Jízda funguje tak, že si nasednete kde chcete a vysednete kde chcete.

3) Metro

     Metro v D.F. má 11 linek, 175 zastávek a denně 5 miliónů pasažérů. Některé linky bývají plnější než jiné, jednou jsem dokonce musela čekat 4 metra, než jsem se do vagónu nacpala (v takovém případě opravdu platí zákon bezohlednosti).

      Zajímavostí je, že v určitém časovém intervalu jsou první dva vagóny metra vyčleněné jen něžnému pohlaví.

     V metru potkáte spoustu lidí prodávajících vše možné i nemožné. Prodavači vám hlasitým monotónním hlasem přednášejí kvality jejich zboží, které si koupíte za 5/10 pesos- "cinco pesoooos vale vale cinco pesooooooos"! Za jednu jízdu metrem se setkáte s pestrou škálou zboží od pravítek, propisek, žvýkaček, přes čínské hlavolamy a miniverze bible, CDéčka (což je doprovázeno i ukázkou z repro-baťohu) a učebnice, až po krouhadla zeleniny ("Kupte si krouhadlo za 10 pesos, NEJLEPŠÍ dárek pro oblíbenou osobu!" a chlapec demonstrativně okrouhal připravenou mrkev).

     

Krom cestování MHD zmíním ještě pár informací k jízdě vlastním autem:

• Mexico City je město zácp- nikdy nevíte, kdy a kde narazíte na kolonu, vlastně to ani nezáleží na dopravní špičce (ale v té je to samozřejmě mnohem pravděpodobnější, v pátek večer musíte dobu na cestování dokonce ztrojnásobit).
• Mexičané se neučí řídit ani si nedělají zkoušky na řidičák. Prostě si licenci koupí a frrr do ulic.
• Jejich jízda tomu odpovídá. Silnější vyhrává a kdo se necpe, nikam se nedostane.
• Blinkr používají jen v případě, že chtějí autu před sebou signalizovat, že ho chtějí předjet a ať laskavě odprejskne do pomalého pruhu :-)
• Parkování ve měste s tolika auty je náročné. Při parkování na ulici se k vám seběhnou chlapíci "viene-vienes", kteří budou chtít peníze za to, že vám pomůžou zaparkovat a že vám "ohlídají" auto. Je lepší jim peníze dát, nebo vám auto jako bonus třeba poškrábou.
• Další variantou parkování je vallet parking, kdy odevzdáte klíče od auta chlápkovi, který vám pak auto někde zaparkuje a klíče si do vašeho návratu nechá. Pro mě dost děsivá varianta. Samozřejmě se stává, že se pak už s autem neshledáte, nebo že vaše čokoláda na palubní desce je způlky snědená.